Splněná povinnost aneb Slovan Havířov - Postoupky, píše Aleš Kubeczka

Pochválit si navzájem se spoluhráči své vykřičníkové tahy a oslavit výhru. Takový program jsem si v duchu maloval před šestým kolem 2. ligy. Nastupovali jsme v kompletní sestavě proti jednomu z outsiderů soutěže, týmu Sokol Postoupky. Jak to bývá: člověk míní, soupeř mění. Na všech šachovnicích jsme měli ratingovou převahu, dosáhli ale „jen“ nejtěsnější možné výhry. Po prohře v minulém kole byla pro týmovou pohodu zapotřebí.

Možná je to k mému soupeři až trochu přísné, ale řekl bych, že jako první bylo rozhodnuto na osmé šachovnici. Soupeř mi vlezl do varianty, která se černými hraje sama. Užíval jsem si především to, že se soupeř během partie nedostal k protihře či aktivnímu plánu hry. Než jsem ale došel k celému bodu, skončily hned čtyři partie. Pokud se nemýlím, jako první byly remízy zaknihovány na druhé a čtvrté šachovnici. Pavel Zabystrzan měl v koncovce nepatrné plus, korektní remíza. Václav Pacl stál podle mě ze zahájení hůř, soupeř byl ale naladěn smírně. Poté remizoval na třetí desce Mirek Jaworski: opět malé plus v podobě prostorové převahy, ze které se ale nepodařilo získat nic konkrétního. Rudolf Kaminský na šesté šachovnici zahrál černými Caro-Kann, dosáhl vyrovnání a remízové věžové koncovky.

Druhou výhru jsme zaznamenali na první šachovnici. Vlastimil Neděla pěkně přehrál svého soupeře, středeční trénink jistě zpestří ukázka Vlastovy závěrečné kombinace. Na šesté desce hrál dosud stoprocentní Martin Sieber. Při letmém pohledu na koncovku s pěšcem více se mi zdála pravděpodobná remíza. Martin ale kouzlil a pozice začala vypadat (při)vyhraně. Na šachovnici se nakonec objevila věž proti 4 pěšcům. Soupeř nabídl remis, která by nám zajistila zápasovou výhru. Martin si počkal na výsledek partie Rudy Mesiarika a následně půlku vzal. V závěrečné pozici už engine hlásí nulu, zastavovat ty pochodující spojené pěšáky by se mi ale nechtělo. Malou šachovou tragédii (no malou – malá se jeví, když to zrovna potká někoho jiného…) si na páté šachovnici prožil Rudolf Mesiarik. Soupeře přehrál, hezky zakombinoval a získal materiál. A pak, v jednoduché pozici, partii jednotahově ztratil.

Výhrou nad Postoupkami jsme dosáhli bilance čtyř výher a dvou proher, která nás řadí do horní části tabulky a v polovině soutěže už prakticky dává jistotu záchrany. V minulých sezónách jsem se vždycky díval na horní patra tabulky a záviděl manšaftům, které si mohly dovolit luxus hrát náročnou soutěž bez stresu. Jsem moc rád, že jsme se toho dočkali také. Věřím, že si následujících pět kol všichni užijeme čistou radost ze hry. Nejbližší příležitost budeme mít 7. února, kdy hrajeme v Ostravě s Labortechem B.